Zahrádka v láhvi nevyžaduje soustavnou péči. A je stále krásná!

Mnohé pokojové rostliny se dají zdárně pěstovat i v uzavřené láhvi. Rostliny i zemina stále odpařují vodu, která pak stéká znovu do půdy a tím se vytvoří vlastní mikroklima. Výhodou tohoto pěstování je snadnější udržování teploty, bez možnosti průvanu a stejně tak bezproblémové udržování vyšší vlhkosti vzduchu. Na listech se neusazuje prach a nedostanou se k rostlinám ani škůdci. Pokud tedy vysadíme zdravé rostliny, pak se bez naší soustavné péče obejdou i několik let.

Různé tvary nádob a různé délky. Výsledek posuďte sami.

Nejvhodnějšími nádobami jsou velké láhve, skleněné koule, cukřenky, karafy, zavařovací láhve či demižóny, čiré z nebarveného skla. Můžeme použít i skleněné zvony, které se používaly k ochraně např. hodin. Nádoba by měla mít dostatečně velké hrdlo, neboť jím budeme protahovat rostliny, avšak příliš široké hrdlo musíme opatřit uzávěrem, například tabulkou skla, aby se omezilo rychlé unikání vlhkosti, to platí i v případě použití akvária, jako pěstební nádoby. Pozor na odkapávání vodních kapek na listy rostlin z horního krytu, raději je čas od času sklepneme ručně.

Nádobu omyjeme a necháme vyschnout, poté nasypeme 2-5 cm vysokou drenážní vrstvu, na ni položíme pár kousků dřevěného uhlí a přikryjeme vrstvou zeminy smíchanou s rašelinou či pískem.

Při zakládání zahrádky v láhvi budeme potřebovat starou vidličku k hrabání, lžičku jako lopatku, cívku od nití či špunt od vína k přitlačování zeminy a žiletku k řezání. Pomůcky připevníme páskou k tenkým tyčkám či pevnějším drátům.

Do nádob se zpravidla sází rostliny, které nekvetou.

K nasypání zeminy použijeme papírový kornout a k manipulaci s rostlinami hůlku s drátěným okem nebo dřevěnou pinzetu, kterou zhotovíme z dvou dřevěných prkének, mezi které v horním konci vlepíme dřevěný špalíček. Zpočátku budeme potřebovat i gumovou hadičku, kterou budeme zalévat bez toho, abychom smočili stěny nádoby.

Efektně působí několik nádobek pohromadě.

Nádobu omyjeme a necháme vyschnout, poté nasypeme 2-5 cm vysokou drenážní vrstvu (říční písek, či drobné kamínky), na ni položíme pár kousků dřevěného uhlí (zabraňuje šíření hniloby, usazování solí a růstu řas) a přikryjeme vrstvou zeminy smíchanou s rašelinou či pískem (5-8 cm). Vysazujeme mladé rostliny, větší rostliny uprostřed, nižší po okrajích. Každou rostlinku pečlivě očistíme od hlíny z květináčku a pinzetou vložíme na předem vyhloubené místo a přitlačíme zeminu ke kořenům. Vše děláme opatrně tak, aby hlína neumazala ani listy rostlin, ani stěny nádoby. Hadičkou postříkáme listy, tím je očistíme od případných nečistot a necháme několik dní nádobu otevřenou, aby se z ní vypařila přebytečná voda. Poté nádobu uzavřeme.

Větší otvor umožní instalovat i malé-velké stavby

Pro tyto skleněné zahrádky vybíráme rostliny, které nekvetou (omezíme tak problémy s vyndaváním odkvetlých květů) a vyžadují vyšší vlhkost vzduchu. Vhodnými rostlinami jsou například: puškvorec (Acorus gramineus), pepřinec (Peperomia), dračinka (Dracaena surculosa), pilea (Pilea mollis, Pilea microphylla), netík (Adiantum raddianum), křídelnice (Pteris cretica), episcie (Episcia cupreata), fíkus (Ficus pumila, Ficus sagittata), fitonie (Fittonia argyroneura), břečťan (Hedera helix), tenura (Sansevieria trifasciata), kryptantus (Cryptanthus acaulis, Cryptanthus bivittatus), starček (Senecio) a různé mechy a kapradiny.

Vybíráme rostliny, které nekvetou a vyžadují vyšší vlhkost vzduchu