Štěrkové záhony usnadní údržbu a jsou vhodné do sucha

Stále častěji požadujeme zcela bezúdržbové zahrady s estetickým efektem během celého roku. To není lehké zadání a upřímně ani úplně splnitelné, přece jen jsou rostliny živým stavebním materiálem. Jednou ze schůdných možností však může být vytvoření štěrkového záhonu.

Co je štěrkový záhon zač?

Jde vlastně o záhon s vyšším stupněm autoregulace, tedy samočinným udržením rovnováhy mezi jednotlivými složkami, jehož poznávacím znakem je kamenný mulč a dynamika růstu, pro někoho možná chaos. Proto jej budou obdivovat zejména příznivci přírodě blízkých společenstev, nejde totiž o klasický trvalkový záhon – proslulý svou intenzivní péčí a stálostí, ale o proměnlivý ekosystém, který navíc v zahradě zvýší biodiverzitu (biologická rozmanitost – drobní živočichové a hmyz – krok ke zvýšení ekologické stability společenstva).

Záhon má divoký charakter. Využity jsou různé druhy trvalek s odlišným vzhledem.

Štěrkové záhony byly primárně navrhovány pro extrémní suchá a osluněná stanoviště městské zeleně, která obohacují svým esteticky výrazným vzhledem a zároveň šetří městu finance za jejich údržbu. S postupným oteplováním klimatu a požadavky na minimalizaci péče z řad majitelů rodinných zahrad, se rozšířily i do soukromé zeleně, kde je oceňována také jejich atraktivnost od jara do zimy. Ovšem nutné je počítat poněkud s nekonvenční krásou.

Co byste měli vědět

Štěrk má zde své nezastupitelné místo, proto jej nenahrazujte jiným mulčovacím materiálem. Jeho výhodou je například to, že neumí úplně zadržovat vlhkost, což vede k nižšímu procentu zaplevelení, téměř nenáročné údržbě a menší šanci pro šíření chorob, hlavně houbových. Ideální jsou oblázky o velikosti 1-2 cm (frakce 8/16). Mulč však nezajistí vše, opravdu důležitá je správná volba trvalek na dané stanoviště. Pro plně funkční záhon s autoregulací zvolte slunná stanoviště s propustnou půdou a druhy rostlin, které jsou na tyto podmínky uzpůsobeny, většinou se jedná o takzvané xerofyty.

Třapatka zářivá spolehlivě zajistí žlutou barvu v kompozici. Třapatka nachová zase růžovou, navíc jde o léčivku, která se bude přesemeňovat.

Základním kamenem úspěchu je správná kombinace

Výběr správných suchomilných trvalek je základ, avšak pozornost je nutné věnovat také jejich funkci. Jedná se o specifický druh záhonu, který je tvořen přibližně z 10-15 % trvalkami solitérními, z 35-60 % skupinovými, z 35-50 % pokryvnými a z 5-10 % trvalkami vtroušenými. Jarní efekt zde zajišťují zase cibuloviny (20-30 ks na m²). Kromě toho je důležité dbát na barvu květů, ale i listů, plodů, na celkovou texturu a strukturu trvalky, způsob růstu, konkurenceshopnost, životní strategii či sociabilitu. Zkrátka kombinace druhů není jednoduchá a ponechat byste ji měli, pokud nepatříte mezi nadšence trvalek, na člověku z oboru. Často se však v těchto výsadbách vyskytuje levandule, šanta, juka, perovskie, astra, třapatka nebo divizna, také kakost, čistec, kuklík či okrasné česneky, tulipány, šafrány a modřence.

Samostatně (jako solitera) vypadá skvěle robustní liliochvostec. Šalvěj dodá výraznou, tmavě fialovou barvu.

Zakládání a údržba

Založení záhonu směřujte na jaro nebo na podzim. Nepodceňte zejména přípravu stanoviště, dobře ho odplevelte a nakypřete, krokem vedle nebude ani zapravení kompostu. Záhon by měl být minimálně 1,5 m široký a zabírat celkově alespoň 25 m², aby byl efekt znatelný. Na připravenou plochu si poté rozložte jednotlivé druhy trvalek a sázejte. Cibuloviny vysaďte do hnízd, většinou po 10-20 kusech. Pak už jen záhon zamulčujte – ideální je vrstva štěrku o mocnosti 7-9 cm. Výsadbu vydatně zalijte. Co se týká údržby, tak tu provádějte zpravidla v předjaří, základní pracovní operací je seříznutí trvalek, odstranění suchých částí a případné odplevelení. Zálivka je důležitá především v době, kdy rostliny zakořeňují, jinak není nutná.

Nebojte se ani travin či červenolistých kultivarů.

Fotogalerie:

Návrhy a realizace zahrad, autorka textu: alexandrakuklova@gmail.com, zdroj: Dendrologická zahrada Průhonice