Podzimní radosti aneb hnojíme půdu hnojem

Zima je nejen pro některé živočichy, ale i pro půdu obdobím odpočinku. Užitkové záhony zejí prázdnotou, ovocné stromy i keře jsou bez listí a k životu potřebují jen malé množství živin – nastal čas věnovat se největšímu bohatství naší zahrady, tedy půdě. Nakrmte ji hnojem a uvidíte, že se vám příští rok štědře odvděčí. 

Zpátky do minulosti

Hnojení chlévským hnojem není žádná převratná novinka. V minulých letech, kdy ještě uměle vyrobená hnojiva neexistovala, šlo téměř o jedinou možnost vylepšení půdy pro další úspěšné pěstování. Dnes se na trhu setkáváme s různými hnojivy, která nám sice ulehčují práci a pomáhají s pěstováním rostlin, ale chlévskému hnoji se jen tak snadno nevyrovnají. 

Hnůj má široké spektrum využití. Je správnou volbou pro košťáloviny, plodovou zeleninu i ovocné sady a vinice. Zdroj: Pixabay

Chlévský hnůj je totiž zásadní pro podporu zdraví i udržení dobré úrodnosti půdy. Ta je díky němu krásně kyprá, humózní, skvěle váže živiny a zadržuje vodu. V opačném případě dochází k poklesu obsahu humusu a živin, celkově se zhorší její vlastnosti, takže půda zůstane vyčerpaná neboli málo úrodná. 

Proč hnůj?

Chlévský hnůj je statkové hnojivo, které je typicky tuhé. Vzniká fermentací chlévské mrvy, jinými slovy jejím zráním. Blíže jde o směs tekutých i tuhých exkrementů hospodářských zvířat s podestýlkou. Tato směs významně ovlivňuje kvalitu půdy, především pak úrodnost. 

Nejen, že má pozitivní dopady na její fyzikální a chemické vlastnosti, ale navíc obsahuje i kyselinu indolyloctovou náležící do skupiny auxinů, jež příznivě působí na zakořenění a celkově růst pěstovaných rostlin. Dále obsahuje mnohdy až 80 % vody, uhlíkaté a dusíkaté látky, živiny v minerální i organické formě a nejrůznější mikroorganismy, které zvyšují intenzitu biologické činnosti půdy.

Do těžkých půd zapravujeme hnůj každé 3 až 4 roky, do lehkých každé 2 až 3 roky. Zdroj: Pixabay

Půda se hnojí výhradně vyzrálým hnojem. Ten poznáme podle barvy –  na povrchu je tmavý (hnědočerný) a uvnitř mírně do zelena. Charakteristické jsou také viditelné zbytky z podestýlky a slabý zápach připomínající amoniak. Hnojem půdu hnojíme alespoň jednou za 4 roky (u lehkých půd můžeme už za 2 roky), a to v množství až 4 kg na jeden metr čtvereční. Stačí ho jen rovnoměrně rozložit na vybrané stanoviště a jednoduše zaorat. Na lehkých půdách jej zapravujeme spíše hlouběji a na těžkých půdách naopak mělčeji. 

Jaro nebo podzim?

Hnůj zaoráváme do země hlavně na podzim, což je ve většině případů správně. Jinak tomu může být u problematičtějších lehkých půd v lokalitách s vyšším výskytem srážek. Pro takové stanoviště je mnohem lepší hnůj zaorávat na jaře, zejména pokud jde o záhon určený k pěstování brambor. Jiné pravidla platí pro lehké půdy v suchých oblastech – zde je nejlepší volbou právě podzim. Rovněž záleží na plodinách, které plánujeme pěstovat. Pokud jde o druhy vysévané brzy zjara, pak hnůj do půdy dodáváme opět na podzim. 

Chlévské hnoje existují i v granulovaných formách. Ty je možné používat během celé vegetační sezóny. Zdroj: Pixabay

Existují mezi hnoji rozdíly?

Chlévský hnůj je ve zkratce tvořen vodou, organickými látkami, živinami a sušinou. Procentuální obsah jednotlivých složek závisí na druhu hospodářských zvířat a jejich výkalech, takže i krmivu a stelivu. Z čehož vyplývá, že složení každého jednoho hnoje není stejné, ale proměnlivé. To se samozřejmě odráží ve vlastnostech a použití. 

Mezi nejcennější hnoje se řadí ten koňský a kravský. Koňský hnůj je typicky velmi výhřevný, tudíž je vhodný i do pařenišť, kde pomůže s “vytápěním”. Obsahuje velké množství živin, které se postupně uvolňují až 3 roky. Hodí se hlavně k náročnějším plodinám, jako jsou třeba papriky, rajčata, žampiony, jahody či tykve. Radost udělá ale i růžím.

Zdroj: Pixabay

Kvalitní kravský hnůj pochází z chovu se slaměnou podestýlkou, má vyvážený obsah živin a téměř univerzální využití. Lze ho použít čerstvý i několik týdnů uleželý, díky čemuž je pak vhodnější k přímému hnojení ovocných stromů, keřů i záhonů. 

Slepičí, ale také ovčí, kozí a králičí hnůj uvítají plodiny, jež jsou nadmíru náročné na obsah živin. Charakteristickým znakem je velice rychlý proces rozkladu, jehož následkem je uvolnění značného množství dusíku, což by mohlo způsobit nepřiměřeně bujný růst. Proto je důležité s nimi zacházet obezřetně. Pomalu se naopak rozkládá hnůj prasečí. Ten obsahuje hlavně draslík a potěší například pórek a celer. 

Fotogalerie: