Nejsem instalatér ani topenář!

Nebyla jsem, nejsem a nebudu. Nikdy jsem se tím netajila, hlásám to zcela veřejně, a to i, respektive především, v zaměstnání. Pakliže bych si musela vybrat, byla bych raději instalatér. Tam mi vše přijde tak nějak jasnější, méně komplikované a číhá tam – minimálně na mne – méně pastí.

Když ale začne po našich stolech kolovat projekt na topení, ani ho neotvírám a postupuji ho dále, protože topení je v mých očích čiré zlo. Začíná to právě tím projektem – topná tělesa v něm zakreslená nikdy neodpovídají počtem těm ve výkazu materiálu. Ve výkazu materiálu není vždy úplně jasně uvedeno, jaký model a provedení měl autor projektu na mysli. A nakonec, když otevřete příslušný ceník, zjistíte, že rozměry uvedené ve výkresu či výkazu vůbec neexistují. Jenže to není jen tak – je-li těles méně, nebo použijete-li místo dvoudeskových radiátorů jednodeskové, vidina tepla domova se vám rázem začne vzdalovat krokem mílovým! Protože v projektu by to mělo být propočítáno tak, aby vám doma nebyla zima.

Zehnder Fare Tech, zdroj: Zehnder

Ještě větší hrůza mě pak jímá u koupelnových radiátorů, kterým se jaksi ze své pozice vyhnout nemohu, a tak jediné, o co se mohu snažit, je minimalizace ztrát. Všechny ty přívody, zpátečky, různé druhy připojení, kombinované vytápění, T-kusy a podobně – to vše přináší potíže. Protože i když nakrásně vše zkombinujete správně, stále je tu faktor zvaný stavba. A věřte tomu nebo ne, můžete stokrát říkat, že připojení bude takové a takové, a dodáte podklady, jistotu, že po obložení budou vývody skutečně provedeny dle zadání, nemáte nikdy. Až jednoho krásného dne objevíte připojovací ventil, který řeší všechny problémy, protože je krom jiného reversibilní. V duchu zajásáte a s úspěchem ho od té doby používáte stále. Jenže nic netrvá věčně. Jediné, co trvá opravdu dlouho, je výpadek ve výrobě. A jste tam, kde jste byli. Tahle země zkrátka není pro starý a topenařina není obor pro ženský.

Příručka z roku 1971 asi také nebude to pravé! Zdroj: Nakladatelství Teps

Ale jako všude i v tomto oboru pár světlých výjimek existuje. Například český výrobce  P. M. H. dal při vytváření uživatelsky přívětivého ceníku na požadavky klientů, které tlumočila jejich obchodní zástupkyně. Paní zástupkyně s klienty hovoří často a ráda (modří vědí) a důsledně dohlížela na to, aby byly všechny problémy pokud možno eliminovány ještě před odesláním závazné objednávky. Krom toho jako jediní (a možná i první?) z oboru dávali klientům jako vánoční pozornost látkový sáček na nákup ovoce a zeleniny a zboží balí do ekologického papíru.

Nestor je elektrický sušák vytápěný termo kabelem. V přední části  se je vybavený  LED  signalizací.  Zdroj a výrobce: PMH Invest&Trade

Firma Zehnder má krásné produkty, ale jejich ceník je hluboký a složitý jako srdce ženy. Navíc mám jakýsi podivný druh štěstí a vždy, když jsem se pokusila se s ním popasovat, narazila jsem, protože se jednalo o zvláštní případ – namátkou bylo například uvedeno, že verze na kombinované topení se nevyrábí, ale já jsem se v tomtéž čase (ale na jiném místě) dívala na internetu na produktovou fotografii tohoto provedení. Nebo jsem našla požadovaný rozměr v technickém katalogu na internetu, ale v té tištěné verzi i v ceníku už ne. A tak dále. Jenže když má někdo krásné a kvalitní výrobky, je škoda nechat je ležet ladem, a řešení jsem nakonec našla. I oni totiž mají úžasného obchodního zástupce, a i když jsem to po třetím pokusu já osobně vzdala, posílám mu veškeré poptávky, a on mi trpělivě posílá cenové nabídky, aniž by mi dával najevo, že jsem jen hloupá žena.

Zehnder Metropolitan Bar, zdroj: Zehnder

Ze zahraničních výrobců bych pak vyzdvihla dva. Radiátory italského výrobce Tubes chodím na Cersaie obdivovat celých 21 let. To už není topení, to je umění. Od roku 2010 také disponují novou výrobní linkou, která je vysoce ekologická. Radiátory SOHO a SOHO Bagno, design Ludovica + Roberto Palomba (2008) mají unikátní patentovaný systém spojení jednotlivých elementů, který umožňuje nevídané – na provoz postačí       o celých 75% méně vody než u běžných radiátorů stejného rozměru a tepelného výkonu.

Radiátor SOHO, Tubes, zdroj: Tubes

A nemohu nezmínit firmu Antonio Lupi Design a jejich řady BIT, BITLIGHT  a novinku STECCA, což není klasický radiátor, ale sušák na ručníky (ano, mokrý ručník na radiátor totiž vůbec nepatří). Všechny tyto radiátory jsou vyrobené z recyklovaného hliníku (100%). Ekologie obecně je parametr, na který se v posledních letech klade velký důraz, a v některém z dalších článků se jí podíváme na zoubek podrobněji.

BIT giallo, škála rozměrů a barev radiátorů BIT italského výrobce Antonio Lupi Design je opravdu široká, zdroj: Antonio Lupi

Oba zahraniční výrobci pak víceméně nabízejí verze teplovodní nebo elektrické a kombinacemi se mnoho nezabývají – možná proto, že když byste se zeptali těch, co kombinované radiátory mají, upřímně by vám odpověděli, že by napočítali na prstech jedné ruky, kolikrát kombinaci použili. A oba zahraniční výrobci si možná uvědomili, že oni sice mohou vyrábět, ale to celé přijde vniveč, pokud je lidé nebudou umět prodávat. Tedy i my, holky. Nebo je to způsobené v Itálii stále vládnoucím matriarchátem? A apeluji tímto na všechny výrobce – vezměte si z nich příklad, nebo mějte každý svoji Ivanku!

Ještě taková drobnost na závěr – už na ZŠ nás naučili, že nejdražší je vyrobit teplo a zimu. Ale než začneme vyrábět zimu, měli bychom vrátit do ulic stromy, na okna venkovní rolety, žaluzie apod., naučit se větrat brzy ráno a pak až večer, přidat zelené střechy a až pak začít uvažovat o klimatizaci. A protože je stavební veletrh a jsme v Brně, nemohu nepřipomenout vilu Tugendhat a její unikátní systém vytápění a ochlazování prostředního patra, na tehdejší dobu naprosto pokrokový.

Vila Tugendhat, Brno, zdroj: Jana Christian

Úspěšný veletrh a stálé teplo domova přeji!

P. S. Ten, jehož jméno nesmím vyslovit, si myslí, že umím úplně všechno. Takže celá ta věc s topením zůstává čistě mezi námi, já bych byla ráda, kdyby mu to přesvědčení ještě pár (desítek) let vydrželo!

Fotogalerie: