Mužská záležitost v centru Prahy

Nádhera, řekl můj muž, když jsem mu ukázala snímky z prohlídky bytu v centru Prahy. I mně se interiér líbil, jen nevím, jestli bych v něm uměla žít. Mezonet, který během rekonstrukce činžovního domu vznikl v jeho nejvyšším patře, připomíná něco mezi loftem a brownfieldem. Jde spíš o mužskou záležitost.

 „S majitelem bytu jsme se znali už z dřívější doby, kdy jsem pro něho zařizoval mezonet na Žižkově. Když ho po několika letech prodal, obrátil se na mě s tím, že koupil byt v samotném centru Prahy v domě, který právě procházel rekonstrukcí. Během ní na bývalé půdě nově vznikly dva mezonety a jeden z nich jsem kompletně zařizoval,“ provází mě hotovým interiérem architekt Martin Folprecht.

„Viděl jsem vizualizaci developera. Svou představu, jak by měl interiér vypadat, mi samozřejmě prozradil i majitel. Poslal mi snímky bytů, které se mu líbí, a já jsem zjistil, že se s vizualizacemi téměř nekryjí. O to bližší byly mé představě. Ostatně, není divu, už jsme spolu přece pracovali. Kdyby se mu má práce nelíbila, nejspíš by mě znovu neoslovil,“ vysvětluje architekt. S investorem byli naštěstí naladěni na podobnou notu.  Výsledkem měl být interiér, který bude útulný, barevně příjemný, ne minimalistický, trochu loft a trochu brownfield. Asi jako když si mírně upravíte starou fabriku.

Zkosená střecha

„Pro mě je vždy na prvním místě dispozice, ta je klíčová, pokud necháme stranou materiály. Obytný prostor, a je jedno, jestli jde o byt nebo dům, musí dobře fungovat. Provozní návaznosti a jednotlivé zóny užívání by měly logicky navazovat, nekřížit se,“ pokračuje architekt. Proto byl rád, že se k zakázce dostal ještě ve chvíli, kdy probíhaly stavební práce a do dispozice bylo možné zasáhnout.

Jakmile vstoupíte do bytu, ocitnete se v jakémsi zádveří, odkud vedou dveře do pracovny, nebo chcete-li, hostinského pokoje. Z něj se vstupuje do koupelny se sprchovým koutem a toaletou. V zádveří je ještě vstup na samostatnou toaletu pro spodní část bytu. Prosklenými posuvnými dveřmi vcházíme do obytného prostoru s kuchyňskou, jídelní a obytnou částí. Kovové schodiště, propojující obě patra, bylo navrženo už v původním plánu od developera. Vedlo na částečnou galerii a dále do zázemí horního patra, kde měla být prádelna, komora, dvě ložnice a koupelna.

„V této části jsem do dispozice výrazně zasáhl. Získat tak nádherný dvojúrovňový prostor, navíc osvětlený velkými střešními okny, a nevyužít ho, mi přišlo téměř jako zločin,“ říká s nadsázkou architekt. „Využil jsem nosníků, které už v interiéru byly, a za pomoci kovové konstrukce jsem předsunul galerii, po níž se můžete projít nad celým prostorem a prohlédnout si ho seshora. Skleněnou podlahu jsem zvolil kvůli světlu. Přece jen jsem do interiéru dodatečně doplnil něco, co v původních plánech nebylo, ale nechtěl jsem tím vytvořit světelnou bariéru. Na galerii vznikla knihovna, je dostatečně široká, takže se tam vejdou křesla se stolkem. Jde o prosvětlené a vzdušné relaxační zázemí, kde podle mého musí být každému dobře,“ domnívá se Martin Folprecht.

„Galerie byla po technické stránce rozhodně nejsložitějším prvkem, navíc jde o určitou dominantu prostoru, nosnou myšlenku toho bytu,“ dodává s tím, že hned na druhém místě je vertikální panel před schodištěm, který zároveň částečně nahrazuje zábradlí. Do prostoru se tak dostal prvek propojující obě úrovně bytu. Když stoupáte po kovových schodech s dřevěnými nášlapy, chvíli do prostoru pod sebou vidíte, chvíli ne. Navíc panel slouží zároveň pro uchycení televize a jako intimní osvětlení, které svítí po stranách

Ani jedna rovná stěna

„Mám rád přírodní materiály,“ pokračuje architekt a dodává, že v interiéru je skutečně použito hrubé masivní dřevo, aby byl výsledek autentický. „Abychom podtrhli režný vzhled prostoru, obložili jsme obě štítové zdi cihlou s tloušťkou 1,5 cm, což se dobře doplňuje s kovovou konstrukcí a s režným dubem na podlaze. „Nejde o stavební cihly, je to obklad, takže je to trochu falešné, ale ne moc. Věci, které se tváří jako přírodní, ale nejsou, rád nemám. Považuji za důležité, že tyhle dvě svislé stěny, jedny z mála svislých v celém prostoru, jsou cihelné a mezi nimi je kov, sklo, dřevo.

Do kuchyně ostrůvek

„Majitele interiéru se vždy snažím přesvědčit, aby součástí kuchyně byl varný ostrůvek a aby na něm bylo varné centrum, protože takové uspořádání považuji za správné,“ říká Martin Folprecht. Podle něj není šťastné, aby ten, kdo vaří, stál hodiny zády do místnosti. „Středobod kuchyně je to, co hřeje, a ten, kdo vaří, by měl být čelem do prostoru. Ať už se baví s dětmi, sleduje televizi, nebo komunikuje s hosty,“ dodává. Kuchyňská linka je kombinací masivu a lakovaných ploch. Obytný prostor pokračuje jídelnou a místem pro sezení, jejíž součástí je knihovnička a již zmíněný multifunkční panel s pověšenou televizí.

Dvojúrovňová koupelna

V patře procházíme prostorem s komodou a zrcadlem, dále míříme šatnou do velké ložnice. Ta vznikla propojením dvou místností, které tu původně developer navrhl. „Klidný prostor má okno do dvora a francouzské s balkonem. Původně mělo jít o dvě místnosti, vznikla jedna velká, rozdělená panelem, na němž je směrem do ložnice zavěšená televize. Panel, kolem něhož lze volně přecházet, odděluje spací a šatní část. Dále tu je koupelna pro horní patra s vanou, sprchovým koutem, toaletou a bidetem.

Horní koupelnu považuji za vrchol interiéru. Velkoformátové obklady mají vzhled cementové stěrky v kombinaci dvou tónů – světlejší a teplejší šedé. Skvostně ho doplňuje dubová podlaha, dub se částečně objevil i na obkladu za toaletou a bidetem, kde zároveň vznikl úložný prostor, a na desce pod umyvadlem. Koupelna je dvojúrovňová a ta s dubem na podlaze je o stupínek zvednutá. Tichá závist, říkala jsem si, když jsme s Martinem Folprechtem odcházeli. Ale závist není hezká vlastnost, a tak jsem ji spolkla. Zůstal mi hezký pocit z nádherného interiéru a taky trochu inspirace. Dub v koupelně by mě nenapadl, ale je to geniální nápad.

Fotogalerie:

Foto a realizace: Mg.A. Martin Folprecht, Folprecht design