Malé zimní testy, velké jarní úspěchy: Klíčivost a pH pod drobnohledem

Zimní měsíce nemusejí nutně znamenat, že veškeré zahradnické nadšení uložíte k zimnímu spánku. Naopak, právě v tomto období je ideální chvíle pro menší pokusy s půdou i se semínky, abyste byli na jaro dokonale připraveni. Pokud si hned teď ověříte kvalitu půdy, její pH a vyzkoušíte klíčivost budoucích sazenic, vyhnete se pozdějším nepříjemným zjištěním a na jaře už budete vědět, do čeho jdete.

Základem je substrát, který semínkům pomůže vyklíčit. Zdroj: Pixabay

Proč začít s experimenty dříve, než rozmrzne půda

Mnoho lidí si myslí, že v zimě zahrada prostě spí a není s ní moc práce. Během chladné přestávky v zahradních pracích se naskýtá skvělá možnost vyzkoušet jednoduché pokusy, ať už v garáži, dílně nebo klidně u kuchyňské linky. Právě díky těmto menším zimním testům rychle zjistíte, v jakém stavu se vaše půda nachází: jestli není zbytečně hutná, příliš kyselá nebo jí neschází důležité živiny. A co víc, ještě před sezónou můžete podniknout kroky k nápravě, jako je doplnění vápna, kompostu či písku. Když si navíc předběžně ověříte klíčivost semínek, hned budete mít jasno, jestli nemá smysl utrácet za nová.

Jak si poradit s rychlým měřením pH

Pro mnohé zahrádkáře představuje pH půdy jeden z klíčových faktorů úspěchu. Neutrální zemina se obvykle pohybuje kolem hodnoty 6,5 až 7, což vyhovuje většině běžných rostlin. Existují však i takové, které mají rády kyselejší nebo naopak mírně zásaditější prostředí. Proto se vyplatí tuhle hodnotu znát ještě dřív, než začnete s jarním setím a sázením.

Nejjednodušší test, který zvládnete i teď v zimě, probíhá za pomoci dvou běžných kuchyňských surovin – octa a jedlé sody. Odeberte si malé vzorky zeminy z různých částí zahrady či květináče. Nejprve zkuste půdu zalít trochou octa. Pokud roztok začne silně pěnit, může to naznačovat zásadité prostředí. Když se nic neděje, vezměte nový vzorek té samé půdy, smíchejte ho s vodou, a do směsi postupně přidávejte jedlou sodu. Pokud se objeví bublinky, zemina je spíš kyselá. Jde o zjednodušenou verzi testu, která nenahradí laboratorní rozbory, ale získáte základní představu o chemických reakcích.

Přesnější měření pH vám poskytnou indikační papírky (lakmusové papírky) z lékárny či zahrádkářských potřeb. Vezměte si opět vzorek půdy, smíchejte jej s destilovanou vodou a do roztoku papírek ponořte. Změnu barvy pak porovnáte s přiloženou stupnicí. Tento test vám už dokáže určit pH s přesností na přibližně půl stupně.

Pro částečné okyselení přimíchejte rašelinu či mulč z jehličí. Zdroj: Pixabay

A co fyzikální vlastnosti?

Než se pustíte do rozsáhlejších úprav záhonů či zakládání nových, vyplatí se nejdřív zjistit, jaký druh půdy máte k dispozici. Je spíše jílovitá, písčitá nebo hlinitá? Každá varianta má své přednosti i nevýhody, a proto se hodí pro odlišné typy rostlin. Zároveň to ovlivňuje péči, kterou je nutné půdě věnovat. Vezměte hrst navlhčené půdy a zkuste z ní uválet kuličku. Pokud se kulička rozpadá, půda je spíše písčitá a voda jí rychle proteče. Je-li hmota naopak příliš soudržná, až lepkavá, převažují jílové částice, které hůře propouštějí vzduch a vlhkost. Ideálním typem je hlinitá půda, která drží tvar jen do určité míry, ale není ani příliš tvrdá a suchá.

Dalším testem je sklenice s vodou. Nasypte dovnitř vrstvičku zeminy (ideálně z různých míst, pokud chcete mít komplexnější obrázek). Poté promíchejte a nechte usadit. Po chvíli uvidíte, jak se jednotlivé částice rozvrství. Těžší písek klesne ke dnu, nahoře mohou plavat drobné organické zbytky, a mezi tím uvidíte jemné jílovité či hlinité částice.

Půdní mikrosvět pod lupou

Během zimy stojí za to nahlédnout i do miniaturního světa v půdě. Zdravá zemina se totiž jen hemží drobnými živočichy, kteří svými aktivitami rozkládají organické zbytky a pomáhají udržet přirozenou rovnováhu.

Dejte menší množství zeminy do průhledné misky či Petriho misky, lehce navlhčete a pozorujte pod lupou. Možná budete překvapeni, kolik miniaturních „obyvatel“ se v ní pohybuje. Pokud jich je velmi málo, může půdě chybět organická složka a je dobré zvážit kompost nebo jiné přírodní hnojivo. Zdravá půda voní po lese, po humusu, a často má tmavší hnědou barvu. Naopak půda zatížená chemikáliemi nebo dlouhodobě vyčerpaná může působit mdlým dojmem, být světle šedá či vybledlá a chybí jí charakteristická zemitá vůně.

Vše, co zjistíte, si pečlivě zaznamenávejte. Někdy se vyplatí mít jednoduchý zahradní deník, kam si poznamenáte výsledky testů pH, struktury půdy, stejně jako úspěšnost klíčení jednotlivých druhů semínek. Zdroj: Pixabay

Klíčivost semínek a jejich vitalita

Zima je také ideální čas pro zjištění, kolik semínek se vám skutečně vyplatí vysévat. Někdy zůstávají staré zásoby ze sezón minulých, které už nemusí mít dobrou klíčivost. Namísto toho, abyste je zbytečně vysazovali ve velkém na jaře, vyplatí se udělat menší test. Vyberte pár semínek (třeba po deseti až patnácti kusech od každého druhu), zabalte je do navlhčené vaty či buničiny a uložte do misky. Přetáhněte přes ni potravinovou fólii s pár drobnými otvory pro ventilaci. Umístěte misku na teplé místo, klidně na parapet poblíž topení. Každý den kontrolujte vlhkost a po týdnu až dvou pozorujte, kolik semínek vyklíčilo.

Pokud vám přijde praktičtější manipulovat se sáčky, použijte uzavíratelný zipový sáček. Dovnitř vložte navlhčenou papírovou utěrku a semínka. Sáček postavte na místo s mírnou teplotou, ale ne na přímé slunce. Výhodou tohoto postupu je, že udržíte vlhkost v konstantní úrovni a můžete snadno kontrolovat, jak se semínkům daří. Jakmile zjistíte, že klíčivost semínek je nízká, raději si včas nakupte čerstvé osivo. Ušetříte tím zklamání a pozdější zbytečné náklady na semena, která by nevzešla. Naopak, pokud se většina semínek úspěšně probere už v zimě, můžete se těšit na bohatou úrodu.

Pokud zjistíte, že půdě chybí humus a mikroorganismy, přidávejte v zimním období do kompostu zbytky zeleniny, listí a další organický materiál. Ten potom na jaře přimícháte do záhonu. Zdroj: Pixabay

Zdroj info: Sazenička, Přírodní zahrady, Zahrádkářská poradna

Fotogalerie: