Kvalitní kuchyňská pracovní deska je zárukou spokojené kuchařky

Každá kuchařka ví, že kuchyňská deska je nejnamáhanější částí každé sestavy. Proto by měla být z vysoce odolného a hygienického materiálu. Přestože tyto atributy má do určité míry každá pracovní deska, my jsme se tentokrát soustředili na materiály, které si tyto vlastnosti udrží desítky let. Patří sice k finančně náročným, investice se však rozhodně vyplatí.

Před výběrem materiálu si ujasněte, jakého vzhledu chcete docílit. Pracovní deska totiž dodává výraz celé kompozici. Může být výrazná a strhávat na sebe pozornost, nebo nenápadná. Vybírat můžete z přírodních i umělých materiálů. 

Celý test žulové desky najdete ZDE

Přírodní materiály

K velmi oblíbeným a vysoce odolným materiálům patří kámen. Žula má hladký povrch, který bez problémů snáší i krájení či naklepávání masa bez prkýnka, a nebude jí vadit, položíte-li na ni rozpálený hrnec. Při tloušťce cca 3—4 cm vydrží i pořádnou ránu a povrch zůstane nepoškozený. žula je nenasákavá, odolná proti kyselinám i mastnotám a snadno se udržuje. Velmi elegantně působí ultra tenká žulová deska se sílou jen 10 mm, přitom vlastnosti zůstávají stejné. Dalším využívaným materiálem pro kuchyňské desky je mramor. Přestože i on má dobré vlastnosti je nutné povrch chránit a to buď impregnací nebo lakem. I kamenné desky je možné doplnit o dřez ze stejného materiálu. Lepení se provádí pomocí speciálně vyvinutého spoje, který nepropouští vodu. Na trhu najdeme také desky z méně obvyklých kamenů, mezi které patří třeba břidlice. Ta je stabilní, odolná vůči chemikáliím, není ovšem zcela ideální do kuchyní, kde se vaří denně.

Dalším přírodním materiálem využívaným pro výrobu pracovní desky je nerez. Původně se používal výhradně v profesionálních provozech, dnes už však zdomácněl. Snáší veškerou zátěž, až na tvrdé údery na malé ploše (např. krájení přímo na desce), tehdy mohou zůstat škrábance na povrchu. Kov bude v kuchyni stárnout pomalu a získávat patinu, nebude se tedy lesknout jako nový, ale sloužit bude perfektně pořád. 

V posledních letech se rozšířil i zájem o pracovní desky z keramiky, a to z toho důvodu, že je možné je vyrobit už i v tří metrové délce, přičemž vlastnosti jsou stejné, jako bychom si představili například venkovní dlažbu. Keramika je tvrdá, odolná, pevná, nevadí jí voda ani chemikálie. Není ale samonosná, a tak se desky musí lepit na pevný podklad. Tím jsou nejrůznější materiály, osvědčilo se lepit kevlarovým vláknem dvě keramické desky k sobě. 

Na trhu najdeme dokonce i pracovní desky ze skla. Kdo by si myslel, že jsou zcela nepraktické, pak se mýlí. K výrobě se používá speciální tvrzené sklo o síle víc jak 10 mm, které se pokládá na nosnou desku. Tím je docíleno vysoké pevnosti a možnosti použití dekorů. Sklo může být průhledné, matné nebo lakované. Skleněná deska odolá vysokým teplotám, nevadí jí voda ani chemikálie. Při odborné instalaci je totiž takřka nerozbitná. Nezaskočí ji tak ani náraz něčeho hodně tvrdého, či jen obyčejné naklepávání řízků. Při aplikaci speciální povrchové úpravy nelze skleněnou desku ani poškrábat. 

Umělé kameny

Nevyberete-li si mezi přírodními kameny, pak se můžete poohlédnout mezi takzvanými umělými kameny. Svůj název nezískaly jen tak pro nic za nic. Vlastnostmi se totiž těm přírodním velmi podobají. Kromě kresby se však liší zejména teplotou. Komu je studený  kamenný povrch nepříjemný, pak zajisté nepohrdne tím umělým.

Obecně jsou umělé kameny velmi odolné proti nárazu, nepohlcují vodu ani kyseliny, nevadí jim ani mastnota a velmi dobře se udržují. Některé typy mají měkčí povrch, a tak výrobce nedoporučuje na nich krájet (mohou zůstat rýhy nožem) a vydrží teplotu kolem 130-150 °C. Jejich naprostou výhodou je možnost spojování beze spár. Pracovní deska tedy může být jakkoliv dlouhá i široká, a přitom nebudou nikde patrné spáry. Této vlastnosti se využívá i při výrobě desky se dřezem, které díky bezespárovému napojení tvoří monolit. Oprava umělých kamenů se provádí snadným přebroušením. Umělé kameny jsou nabízeny s kresbou, nebo jako jednobarevné, a to v široké škále barev. I jejich povrch může mít úpravu lesk, satén, břidlice aj.

A jak dopadla kuchyňská deska z mramoru?