Home sweet home aneb i tohle jsme schopni akceptovat nejen ve svých domovech

Server news.com.au uvedl, že pokud budete příliš sledovat hollywoodskou produkci, utrpíte při návštěvě Paříže takový kulturní a estetický šok, že budete stiženi takzvaným pařížským syndromem. Nejvíce prý trpí japonští turisté, u nichž dochází v extrémních případech až k halucinacím, záchvatům paniky či křečím. Z tohoto důvodu je pro ně zprovozněna telefonní linka první pomoci s nepřetržitým provozem. Ujišťuji vás, drazí čtenáři, že za kulturním a estetickým šokem netřeba létat, v naší malé zemi jich máme víc než dost.

Tomu říkám instalace!

Ve svém oboru pracuji už dlouho. Moje vášeň pro obklady a dlažby (kterým já důvěrně říkám kachle, ale všechny mé kamarádky mne mají v telefonech uloženou jako „Janička dlaždička“) je za ta léta už natolik známá, že jakmile moji přátelé narazí na něco obzvláště zajímavého, dostane se mi obrazové dokumentace takřka obratem.

Tříhvězdičkový hotel po kompletní rekonstrukci. České Budějovice

Připouštím, že vůbec nejvíce materiálu dostávám od kamarádů hudebníků. A řeknu vám – být muzikant v téhle zemi není žádná legrace. Občas vidím, kde jsou ubytováni, a zůstává mi nad tím rozum stát. Já chápu, že punk, rock´n´roll, metal a tak nejsou žánry pro bábovky, ale občas mám silný pocit, že ubytování bylo zajištěno proto, že tak praví s umělcem uzavřená smlouva, ale následně bylo vše vyřešeno systémem „vlk se nažral a koza zůstala celá“.
A to se mi vážně vůbec nelíbí.

WC a umývárna pro umělce na backstage

Přece jen žijeme ve 21. století. A netvrdím, že WC a koupelny musí mít nějaká high-tech zařízení. Ostatně, kdybyste věděli, z jak malé vesnice, respektive osady, já sama pocházím, chápali byste, že high-tech je to poslední, co mě trápí. Ale že má být čisto, že z baterií má téct voda správným směrem, že vás zkrátka mají ubytovat jako člověka, tak na tom trvám.

Česká umývárna v roce 2016

WC v klubu na severní Moravě

Stejně tak když v naší matce stověžaté někdo provozuje hudební klub a vy při otevření dveří od WC skoro omdlíte, protože to, co na vás za dveřmi čeká, už také není ani punk, ale čistá hrůza, měli byste se na vteřinu zamyslet, zda už to není trochu moc. Osobně si pak ještě vždycky pokládám otázku, kde byla kolaudačni komise, hygiena, požárníci a všichni ti další milí úředníci, kteří vám běžně nezkolaudují úplně nová, všem normám odpovídající zařízení.

Music club Praha

Pak tu jsou rozmanité architektonické nebo technické „skvosty“; po internetu kolují fotografie nejrůznějších, fušersky provedených instalací a stavebních prací. Obvykle se sice píše, že je to v daleké cizině, ale chyba lávky, i naši stavaři dokážou předvést „majstrštyk“ hodný gruzínského dělníka (a nemám nic proti gruzínským dělníkům, ostatně jsem fanynkou ruského sitcomu Naša Raša, kde je jedna z linií příběhu právě o nich).

Není co dodat…

Abych však nebyla nespravedlivá; nedávno jsem se vrátila z Itálie, kde jsme jeden večer strávili v restauraci, která sice dostala michellinskou hvězdu za regionální kuchyni, ale ani tam komisaři evidentně nenavštívili dámské WC. Je to záležitost spíše úsměvná, jídlo bylo koneckonců vynikající, a pokud jste nikdy neochutnali typickou kuchyni z oblasti Modeny, nasměrujte rozhodně své kroky právě tam.

Toaleta v restauraci, která získala Michellinskou hvězdu

Ostatně veškerá unijní nařízení ohledně norem v oblasti instalací, množství vody, kterou se má WC splachovat, a podobně, berte s rezervou. U nás se nic nařizovat nemusí, my jsme po revoluci rekonstruovali hned řádně a v duchu pokroku. Všechny ty příkazy se týkají především Evropy staré; všimněte si, že u nás byste olověné dráty v liště na zdi hledali jen těžko, ale ve státech jižní Evropy je to takřka běžný standard. Já osobně se divím, že ještě Itálie jako taková nelehla z naprosto nevyhovujících elektroinstalací popelem. To čistě na okraj, abyste se zbytečně nerozčilovali.

Levný držák toaletního papíru

WC papír ze sedmdesátých let

P. S. Ten, jehož jméno nesmím vyslovit, má teď v oblibě nový slovní obrat: „rozkopanej jak deska na maďarským hajzlu“. V Maďarsku jsem byla na motocyklu, ale na tamní WC už si po pravdě nevzpomínám. Můžete mi to někdo vysvětlit, popř. poslat fotodokumentaci? Děkuji předem! J.

P. P. S. Nic z výše uvedeného samozřejmě neplatí, pokud se jedná o umění. Umění, čili art. Jako např. instalace Marcela Duchampa z roku 1917, kdy obyčejný pisoár povýšil umístěním v galerii na umělecký předmět.

Instalace Fontána Marcela Duchampa

Foto: WC humory a archiv