Dostal jsem darem dům. Pak si moje matka vzpomněla na to, že má vlastně syna

Moje sestra se provdala za souseda, porodila dvě děti, rozvedla se, znovu se provdala, znovu porodila a znovu se rozvedla. Dopis od notáře byl jako blesk z čistého nebe. Po návštěvě kanceláře a rozhovoru s notářem jsem se dozvěděl, že můj dědeček, otec mého otce, se rozhodl po své smrti mi odkázat svůj dům na předměstí. Můj otec s největší pravděpodobností řekl mé matce o mém dědictví. Když jsem uviděl číslo matky na telefonu, byl jsem překvapen. Je pravda, že překvapení rychle pominulo, když jsem uslyšel, že moje sestra potřebuje pomoc s bydlením. 

Matka chtěla, abych prodal dům a dal peníze sestře na koupi bytu. To nebylo součástí mých plánů, o čem jsem informoval matku. Dlouho se mě snažila přesvědčit, zavolala také moje sestra, stěžovala si na svůj nešťastný život, ale když jsem se zeptal, jestli ví, jak jsem žil ty roky, moje sestra najednou ztichla a rozzlobeně řekla: „Nikdy jsi mě nemiloval!“ A když jsem jí položil otázku o sesterské lásce ke mně, položila telefon … O šest měsíců později jsem dům úspěšně prodal a v den našeho sňatku s přítelkyní jsme už měli vlastní dvoupokojový byt, ve kterém stále žijeme. A nekomunikuji se svou matkou a sestrou. Nemohly mi odpustit, že jsem si koupil byt a nevěnoval jsem pozornost jejich žádostem, abych jim dal své dědictví.