Deset nejnepraktičtějších věcí v koupelně

Na veletrhu Cersaie jsem se kdysi dívala na jedno umyvadlo firmy Rapsel – to je synonymum pro design – a lámala si hlavu, k čemu by taková věc mohla být dobrá, krom toho, že je krásná. Jejich agent mi tenkrát řekl: „To je design, drahá. Přece nemůžeš chtít, aby to bylo i praktické.“

1. Umyvadla s hloubkou menší než malou

Nebudeme si nic nalhávat – zatoužili jsme po takovém kousku alespoň jednou všichni. Tak třeba…. mému trenérovi navrhnul architekt do koupelny překrásné umyvadlo s bateriemi ze zdi. A ouha – když mu přijeli montovat kuchyň, namontovali sice všechen nábytek, ale myčku už nepřipojili. A tak ten chudák dva týdny myl nádobí v tomto mělkém umyvadle, s bateriemi ze stěny, kterými nepootočíte, a kdyby si ze zoufalství na tréninku nepostěžoval, zřejmě se takhle trápí dodnes. Jeho jsem zachránila a vám ostatním doporučuji: pokud takový designový kousek doma mít skutečně chcete, bylo by dobré, abyste pro jistotu ještě někde měli třeba výlevku. Dají se už pořídit krásné a… designové. Třeba od Philippa Starcka.

2. Teakové rošty do sprchových koutů v nestandardních rozměrech

Mnohokrát se mi stalo, že klienti opojení reklamní fotografií zatoužili po teakovém roštu, který byl rozměrově spíš v metrech než centimetrech. No, přátelé, svůj důvod to má, proč jsou vyráběny jen do určitých rozměrů. Jsou totiž těžké. A zkuste si představit, jak pokaždé, když uklízíte, objednáváte hodinového manžela, nebo spíš dva, aby vám rošt vyndali, počkali, až vycídíte vaničku pod ním, a rošt zase vložili zpět.

3. Sprchové kouty se skly bez ošetření proti usazování nečistot

V tomto případě si nejdříve musíme upřesnit pojem „ošetření skla proti usazování nečistot“. Protože už se mi mockrát stalo, že si lidé myslí, že takto ošetřené sklo už se n e u k l í z í. Ba ne, nic tak zázračného neexistuje. Umývat musíte sprchový kout tak jako tak. Ale s takto ošetřeným sklem je údržba sprchového koutu nepoměrně jednodušší. Vodní kámen se totiž neusazuje ve skle, a tak je následná údržba hračka.

4. Samostatné WC a bidet v koupelně

Když jsem tohle šalamounské řešení viděla ve výkresu poprvé, myslela jsem si, že je to nějaký hloupý vtip. Všichni přece víme, k čemu bidet slouží, a v jaké posloupnosti ho s WC používáme. Takže jsem úplně nechápala, jak by to měl člověk dělat – jít na WC do jedné místnosti a pak přeskákat do koupelny k bidetu. Ale protože jsem to pak viděla ještě mockrát, pochopila jsem, že architekti/designéři/projektanti jdou ve své snaze nabídnout svým klientům maximum někdy dál, než by tomu zdravý rozum velel. Ještě že doba pokročila a máme tu bidetová sedátka nebo WC s technologiemi, které já nazývám až kosmické.

5. Topná tělesa bez držáků na ručníky

Co si budeme povídat – ručníky na otopné žebříky věšíme všichni. Ano, víme, že se to nemá, obzvláště je-li topné těleso v chromovém provedení (vlhké ano, mokré nikoliv), protože chrom trpí. Osobně si myslím, že než chrom na mém žebříku projeví známky nějaké vady chromu, já už tady nebudu, ale takto by vás poučil každý výrobce. Takže věším osušku na topení vesele dál – protože mám na co. Jak to dělají majitelé těchto designových kousků, to nevím. Asi mají někde za rohem jiný, nedesignový, kde si ručníky pohodlně usuší.

6. Skleněné stěny sprchových koutů od podlahy po strop

Ano, vypadá to krásně. Ano, je to elegantní řešení. Ano, od sklenáře vychází tato varianta nepoměrně levněji; on ji koneckonců žádný výrobce sprchových koutů nedodá. Dodávají skla do výšky maximálně 225 cm a vědí proč. A pokud pomineme veškerá bezpečnostní rizika, zůstane důvod ryze praktický – sklo se v tomto případě obvykle usadí do lišty, která je zapuštěná v podlaze, popř. ještě ve stěně. A zasilikonuje. Silikon časem „zajde“, někdy dokonce zplesniví. Vy ho tedy vyříznete, sklo zasilikonujete znovu, a jste spokojení. Ale háček je v tom, že původní silikon nikdy nevyříznete celý, takže plíseň se pak objevuje čím dál častěji.

7. Zrcadlo až k zadní hraně umyvadla nebo desky pod umyvadlo

Tohle řešení je nepraktické ze dvou důvodů – jednak na něj dopadají stovky a tisíce kapek při každém umytí rukou, ať si dáváte pozor, jak chcete, jednak pokud máte umyvadla na desce a nedosahují až ke stěně, musí být zaglazovaná ze všech čtyř stran a tedy jsou…. dražší.

8. Příliš mnoho elektroniky

Před pár lety nastal obrovský boom elektronicky ovládaných baterií všeho druhu. Ve sprchovém koutě jste si mohli nastavit požadovanou teplotu vody pro každého člena rodiny zvlášť a tak dále. Jenže po pár letech se zase všichni pokorně vrátili ke staré, dobré mechanice. Mezi námi – zkuste si několik hodin nastavovat všechny baterie pro celou rodinu, aby pak přišlo přepětí a vy jste ráno zjistili, že celá vaše práce s nastavením přišla nazmar a vy musíte celý proces opakovat. Ze své zkušenosti z pražských Vinohrad dodávám, že několikrát týdně. A to nemluvím o dalších faktorech, jako je například cena nebo následný servis.

9. Vytahovací sprcha z okraje vany, pokud má vana částečně suplovat i sprchový kout

Důvod je zcela prozaický – komponent se sprchovou hadicí, která měří 200 cm, se připojuje na vodu pod vanu. Tím pádem jsme rázem na délce hadice 140 cm, a pokud nejste smířeni s tím, že se už vždycky budete sprchovat pouze v sedě, je lepší od tohoto řešení upustit.

10. Slabý výkon nebo úplná absence větráku

Koupelna patří v bytě k místům s nejvyšší koncentrací vlhkosti. Pokud tedy nevětráme, vytvoříme ideální podmínky pro vznik a šíření plísní. Čili pokud nemůžete koupelnu odvětrávat přirozeně (rozumějte oknem), rozhodně mějte v koupelně větrák (u nízkoenergetických nebo pasivních domů může být pak větrání zajištěno zabudovanou rekuperací vzduchu).