Chov prasat na zahradě? Žádný problém, když splníte podmínky

Prase je nesmírně užitečné zvíře, a i když si ho většina lidí spojí spíš s jitrničkou a pořádným flákem masa, někteří lidé je chovají prostě jen tak pro zábavu na zahradě. Ať už se pro chov rozhodnete z jakéhokoliv důvodu, má to svá pravidla, která musíte splnit. Zároveň myslete i na to, že čuník roste a péče o něj stojí čas i peníze.

V minulosti měl prasátko doma ve chlívku takřka každý. Dnes už je jich méně, ale přesto se najde hodně lidí, kteří se o ně zajímají a rádi by je na zahradě měli. Tento způsob chovu má řadu výhod, ale také může být spjat s určitými riziky.

Chov prasat znamená, že mají zajištěné prostorné a pohodlné zázemí. Zdroj: Pexels

Podmínky pro chov prasat

Každý domácí chovatel prasat musí vést registr prasat na hospodářství a předávat pracovišti pro vedení ústřední evidence prasat hlášení o narození prasátek, úhynu, ztrátě, utracení nebo přemístění. Hlavním účelem nutnosti evidence má být ochrana před šířením afrického moru prasat. Pokud budete prase přemisťovat /prodávat, musíte vy i kupující strana oznámit tuto skutečnost Českomoravské společnosti chovatelů, a.s.

Většinou se chovají prasata v chlévě (nebo v halách) a na pastvinách ve volném chovu, kam lze zařadit i chov na zahradě. Pamatujte na to, že prasátka potřebují dostatečně velkou plochu s trávou a půdou. Prostor musí být dobře oplocený. Ráda utíkají. Z plemen se u nás nejčastěji chovají česká landrase, české bílé ušlechtilé prase, české masné prase a přeštické černostrakaté prase. Oblíbené je i prase kadeřavé (Mangalica), které má svůj původ v Maďarsku. Původní plemena jsou pro zahájení chovu ideální, protože jsou zvyklá na naše podmínky. Naprosto nenáročná jsou malá vietnamská prasata, která také patří mezi odolná plemena. Chov těchto zvířat není příliš drahý, pokud máte dostatečně velkou zahradu, která jim poskytne trávu, plevel, listí či ovoce. Pak se už v podstatě skoro o nic nestaráte.

Jak se o prase správně starat?

Prase je chytré zvíře a patří mezi všežravce a sudokopytníky. To, které chováte na zahradě, se obvykle o sebe celkem dobře stará samo. Živí se hlavně trávou, padanými jablky zvládne i různé zbytky, případně průmyslově vyráběné krmivo. Doma mu můžete dát vařené brambory, šrot, kukuřici apod. Čím přirozeněji je krmeno, tím lepší má maso s mnohem vyšší výživovou hodnotou.

Zajímavost: Prasata jsou tak inteligentní zvířata, že je v některých zemích vycvičili, aby jim hledala proslulé lanýže (jen je důležité jim je rychle sebrat, než je sežerou). Proto se dnes častěji využívají psi.

Selátka zmíněných vietnamských prasátek se dají pořídit za cenu kolem tisíce korun. Dorůstají hmotnosti 60 až 80 kilogramů a můžete z nich mít maso, sádlo i škvarky. Pokud je tedy nechcete jako domácí mazlíčky, kteří napůl žijí s vámi v obýváku. Protože i to je možné a dnes to ani není nic zvláštního. Pamatujte, že prasátka byste měli chovat minimálně v páru. Nechtějí být samotná. Zároveň potřebují mít nějaký úkryt, kam je můžete zavřít nebo se mohou schovat před nepřízní počasí. Berte také v potaz, že ráda ryjí, i když mini plemena méně než ta velká. Přesto byste je neměli pouštět nikam, kde nechcete mít zahradu zničenou jejich řáděním. Na druhou stranu se dají dobře použít v místech, kde naopak toužíte půdu pěkně prohrabat. Pak už jen bez práce vytvoříte záhony.

I odsavač par, který není vidět může být maximálně funkční. Který vybrat?

Co se týká samotného ustájení, mělo by mít dostatečnou velikost a ideálně být přímo spojené s výběhem. Když nemají dostatek prostoru, dochází k poškození pohybového aparátu. Ač o nich mají lidé různé představy, ve skutečnosti jde o čistotná zvířata, která například nikdy nekálí v místě, kde odpočívají nebo jedí. Je tedy vhodné i v ustájení tato místa oddělovat. Podlaha by měla být taktéž uzpůsobena možnostem prasat. Nesmí být příliš tvrdá (beton, kov). Podestýlku dávejte ideálně ze slámy. Někdo pod ní dává ještě piliny nebo třeba vrstvu plev, která do sebe nasaje močůvku. Hnůj se pak hodí jako skvělé hnojivo na zahradu.

Často se z vepříka stane domácí mazlíček a velký kamarád dětí. Zdroj: Pexels

Výhody chovu prasat na vlastní zahradě

Když se rozhodnete chovat prasata na zahradě, získáte řadu výhod:

• Víte přesně, jaké maso jíte a máte jistotu kvality. Nemusíte se bát, že k vám zvíře nebo už samotná produkce přicestovala z druhého konce světa.
• Můžete se rozhodnout, jak bude zvíře krmeno, jaké krmivo chcete používat a z jakého důvodu prasátko chováte.
• Přesně víte, jak se s nimi po celou dobu jejich růstu zacházelo, můžete zajistit, aby jim nebylo nějak ubližováno. Pokud se rozhodnete pro porážku, máte příležitost zajistit, aby byla co nejšetrnější.
• Prasata jsou inteligentní a ve své podstatě krásná zvířata. Jejich chov dokáže být nesmírně fascinující a zábavný.

Na ostrůvku Big Major plavou prasátka dokonce v moři. Zdroj: Pixabay

Vyberte si správného prodejce

Pokud se rozhodnete pro chov některého mini plemene jako domácího mazlíčka, velmi pečlivě vybírejte chovnou stanici, kde se jejich chovu věnují. Při převzetí selátka pak chtějte příslušný certifikát a průkaz původu. Nikdy nekupujte mazlíčka přes internet od neprověřeného prodejce za zdánlivě výhodnou cenu. Za pár měsíců by se také výhodný kup mohl proměnit v noční můru, až by vám zahradu okupoval obrovská příšera namísto malinkého čuníka. Z mini prasátek je nejznámější Göttingenské miniprase.

Prasata dokáží být skutečně roztomilá. Zdroj: Pexels

Myslete i na své sousedy

Na závěr je tu ještě jedna skutečnost, na kterou máme často tendenci zapomínat, ale přitom je důležitá. Myslete při pořizování prasátek na své sousedy. Ať chcete nebo nechcete, dělají určitý rámus a úplně dobře nevoní. Je důležité, aby nedošlo k narušení práv ostatních vlastníků pozemku nebo sousedu nepřiměřené a v rozporu s běžnými poměry. Také si určitě nechcete rozházet dobré vztahy. Proto se snažte nové mazlíky umístit do části pozemku, která s nikým nesousedí nebo je dostatečně daleko od obydlí, chaty nebo jiného místa, kde soused často pobývá. Zejména chlívek a hnojiště má být někde v odlehlé části. Ideální je, když se domluvíte předem, přislíbíte třeba nějakou dobrotu na talíř, pokud je chováte na maso, případně kolečko dobrého hnoje na sousedovu zahradu. Pak i ten největší odmítač jistě povolí.

Zdroj info: Český hospodář, Jak na chov hospodářských zvířat, Potravinovezahrady.cz, Vyhláška č. 208/2004 Sb. Vyhláška o minimálních standardech pro chov hospodářských zvířat